Nehodím se do zaměstnání

Prošli jste už hodně firem, ale v žádné jste nevydrželi déle než tři měsíce? Máte pocit, že jste k ničemu, když vás nikde nechtějí? Nezoufejte, třeba se jen nehodíte do zaměstnaní. 

Popíšu vám svůj příběh. Možná se v něm poznáte. Moje první práce trvala pouhé dva měsíce nejen kvůli zdravotním problémům, ale bohužel jsem nedosahovala výsledků a cítila jsem jen frustraci a vyhoření. Na čtrnáct dní jsem se ocitla v pojišťovně, ale to už vůbec nebylo to, co bych v životě chtěla dělat. Vrátila jsem se do první firmy, ve které mi později nabídli práci v Peru. Jsem za to moc vděčná, protože až teprve tam jsem dospěla a poznala jsem spoustu nové pracovní náplně. Ale práce asistentky taky nebylo to, co jsem hledala. Po návratu do Česka jsem nastoupila do cestovní agentury jako prodejce zájezdů. Ta agentura celkově nemá dobré hodnoceni od jejich zaměstnanců, takže vám nemusím povídat, jaké to tam bylo. Následně jsem se ocitla v další pojišťovně, kde jsem vydržela jeden rok. Musím říct, ze memu smutnému zaměstnaneckému já to dodalo dávku sebevědomí a pocit, že možná nejsem tak úplně marná existence. Po roce pojišťovna propouštěla některé zaměstnance a já se znovu ocitla na úřadu práce. Chodila jsem při tom do školy a věděla jsem, že nikde by mi dovolenou na školu nedali. Takže co teď? Vrátila jsem se domu k rodičům a několik měsíců jsem přemýšlela, jak dal. Věděla jsem, že ve všech dosavadních zaměstnáních jsem byla jen kvůli tomu, abych se uživila a získala nějaké pracovní zkušenosti do životopisu. Musím se taky přiznat, že jsem si vždycky nevědomky dělala věci po svém. Když nám nadřízený dal nějaký úkol a řekl, jaký má byt výsledek, tak jsem se k němu sice dostala, ale jiným způsobem než mé kolegyně, aniž bych o tom věděla. Připadalo mi to přirozené. Jenže v zaměstnaní je bohužel normální jít slepě s davem a poslouchat šéfa, i kdyby to nemělo dávat smysl. Ted to nemyslím nijak zle, ale opravdu mi to tak v práci přišlo a spíš mi nedávalo smysl za každou cenu poslouchat nadřízeného a pracovat podle kolegů, a ne podle sebe. Uvnitř mě se schovávala Marie plná energie, plánů, snů, kreativity a chuti do práce. Zkusila jsem jít tedy na volnou nohu a samozřejmě naplň práce byla jasná hned od začátku: lektorka španělštiny. 

Hned po zkouškovém období jsem se vrhla na tvorbu webu a sociálních sítí, nabírala jsem klienty a začala jsem realizovat plány, které jsem do té doby měla v sobě. Sice podnikám stylem pokus omyl, ale moc mě to baví. A opravdu nemám pocit, že bych bez nadřízeného a kolegů o něco přišla.

Nakonec jsem došla k závěru, ze se do zaměstnaní ale vůbec nehodím, protože jsem tam jen nešťastná a budu dělat všechno pro to, abych mohla byt napořád na volné noze. Jestli se v tomto článku poznáváte, tak doporučuji nechat zaměstnaní a byt svým vlastním šéfem.

Vaše Marie